Podle prof. RNDr. Anny Strunecké DrSc. je toto umělé sladidlo, které najdete například ve žvýkačkách, limonádách nebo jogurtech, takřka ztělesněním zla. O jeho údajné škodlivosti píše ve svém bestselleru Doba jedová a neopomene se o něm zmínit prakticky v žádném rozhovoru. Například České televizi řekla:
„Aspartam byl původně vyvinut jako bojová neurotoxická látka. Měl ovlivňovat myšlení nepřítele na bojišti a v zázemí měl být roznášen kontaminovanou vodou. (…) Výzkumy profesorů Blaylocka a Olneye napovídají, že aspartam může poškodit organizmus, způsobit cukrovku, rakovinné bujení, a dokonce i obezitu, takže na redukci váhy by neměl být používán.“
Zdroje mlčí
Aspartam se podle Strunecké nacházel na seznamu bojových chemických látek. A protože ho dnes konzumují v potravinách stovky milionů lidí, zní toto tvrzení děsivě a šíří se proto v médiích i mezi lidmi jako požár.
Jen málokoho ale napadlo ověřit si, zda je to pravda a odkud takové tvrzení vlastně pochází. Důkladné pátrání na internetu prozrazuje, že se tato historka nachází na řadě konspiračních a alternativně medicínských webů, které ji přebírají jeden od druhého. Z těchto webů zřejmě převzala tuto informaci i paní Strunecká, jak svědčí reference k aspartamu v její knize.
Serióznější zdroje, jako jsou vědecké studie v odborných časopisech, weby zdravotnických organizací, nebo například obsáhlé pojednání o historii aspartamu z Harvard Law School, o tom zcela mlčí. Ani editoři anglické Wikipedie nebyli při ověřování této informace o nic úspěšnější. Proto tvrzení, že by se aspartam někdy nacházel na seznamu bojových chemických látek, z Wikipedie smazali. Vše tedy nasvědčuje tomu, že se jedná o jednu z mnoha neopodstatněných internetových legend.
Chemický vzorec aspartamu
Otrava metanolem z aspartamu?
Častým tvrzením také je, že se aspartam v trávicím ústrojí rozkládá mimo jiné na metanol. Ten je, jak všichni víme, nebezpečný. Co už ale odpůrci aspartamu neřeknou, je, že běžný nápoj slazený aspartamem (0,35 l) se přemění na pouhých 18 mg metanolu, což je příliš malé množství na to, aby mohlo organizmu nějak uškodit.
Také neřeknou, že ze stejného množství pomerančového džusu vznikne 23 mg metanolu, z jablečného džusu 29 miligramů, z grepového džusu 65 miligramů a z rajčatové šťávy dokonce 107 mg. Tedy 6× více než z nápoje s aspartamem. Pokud těchto nápojů nepijete desítky litrů, neměly by vám nijak uškodit.
Podle knihy Doba jedová náruživý konzument nápojů slazených aspartamem do sebe může dostat až 250 miligramů metanolu denně, což prý 32× překračuje bezpečný limit. Není to pravda. Podle FDA je sice maximální doporučená (bezpečná) denní dávka metanolu 7,1 až 8,4 mg, ale počítá na kilogram tělesné hmotnosti! Pokud tedy vážíte 60 kilogramů, musíte to tímto číslem vynásobit. Toho si zřejmě prof. Strunecká nevšimla, a proto píše o 32× překročeném limitu.
Běžný nápoj slazený aspartamem (0,35 l) se přemění na 18 mg metanolu. Může to ohrozit zdraví?
Na čí straně je pravda?
Je dobré si uvědomit, že aspartam se skládá ze dvou aminokyselin (kyseliny asparagové a fenylalaninu), což jsou látky, ze kterých se skládají bílkoviny všech živých organismů. Není tedy o nic méně „přírodní“, než klasický cukr. Přesto jej někteří obviňují z řady negativních účinků od bolestí hlavy až po rakovinu a opírají se přitom o nejrůznější studie.
Většina lékařů i státních úřadů jej ale naopak považuje za bezpečný a mají také své studie, takže pro laika může být velice těžké dopátrat se, na čí straně je pravda. Dobrým vodítkem seriózního přístupu je podívat se, zda dotyčný bere v úvahu všechny dostupné studie, nebo si vybírá jen ty, které se mu hodí a které podporují jeho stanovisko. Zajímat by nás mělo, co říká vědecká literatura jako celek.
Mezi nejobsáhlejší hodnocení studií patří práce kolektivu Butchko et al. 2002 (pdf), která zahrnuje několik set vědeckých článků. A to včetně těch, které tvrdí, především na základě testů na myších, že aspartam může být škodlivý. Tato téměř stostránková zpráva vznikla hlavně jako reakce na spoustu internetových pověr, které o aspartamu kolují. Píše se v ní: „Otázky ohledně bezpečnosti vyřešené už před dlouhou dobou ke spokojenosti regulačních úřadů a komisí odborníků jsou dnes znovu oživovány, jako by to byly nějaké novinky.“
Kvůli opětovným vlnám hysterie ze strany laické veřejnosti se tak dělají stále další a další studie a aspartam dnes patří mezi prakticky nejdůkladněji testované potravinové ingredience.
Je důležité si uvědomit, že i čaj, který si uděláte z bylinek natrhaných v lese, obsahuje celou řadu chemických látek. Spoustu z nich nikdo nikdy netestoval, protože se předpokládá, že když tyto byliny používaly už naše babičky, musí být bezpečné. To ale zdaleka nemusí být pravda, jak ukázaly případy rakoviny na Tchaj-wanu v důsledku užívání bylin. Přesto nikde nevidíme občanské iniciativy, které by žádaly podobně důkladné hodnocení bezpečnosti bylinných čajů.
A k čemu tedy došel kolektiv autorů Butcho a spol. ve svém hodnocení aspartamu?
„Testování bezpečnosti aspartamu šlo daleko za rámec toho, co je vyžadováno pro hodnocení potravinových aditiv. Když prozkoumáme veškerý výzkum aspartamu včetně doby před uvedením a po uvedení na trh jako celek, je zřejmé, že aspartam je bezpečný a nejsou žádné nevyřešené otázky ohledně jeho bezpečnosti.“
K podobnému závěru dospěla i další stostránková práce z roku 2007 Magnuson et. al (PDF).: „Z množství existujících důkazů vyplývá, že konzumace aspartamu je při běžných množstvích bezpečná.“
Pochybný výzkum Ramazzini Foundation
Kde se tedy neustále berou tvrzení o škodlivosti aspartamu? Většina jich pochází z italské Ramazzini Foundation, jejíž veškerý výzkum je při bližším pohledu značně podezřelý.
Časopis Forbes loni napsal: „Ať už institut testuje jakoukoli chemickou látku, zdá se, že podle jeho výsledků vždy způsobuje rakovinu. Na druhou stranu ostatní laboratoře testující tu samou látku pravidelně docházejí k opačným závěrům.“
Regulační úřady jako americký FDA (Úřad pro kontrolu potravin a léčiv), EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin), stejně jako britské, francouzské a dokonce i novozélandské úřady přesto braly výsledky Ramazzini Foundation vážně. Přezkoumaly je a dospěly k závěru, že jejich studie obsahují dlouhou řadu chyb a nedostatků a hlavně nijak nedokazují škodlivost aspartamu.
Aspartam se v současné době používá např. v dietních nápojích, mléčných výrobcích, ovocných konzervách či žvýkačkách. Celkem jej najdeme v cca 5000 potravinářských výrobcích.
Když mě přejede auto, může za to aspartam?
Mnoho povyku bylo také vyvoláno kvůli případům nejrůznějších zdravotních komplikací po požití aspartamu hlášených do databází vedlejších účinků, které si regulační úřady obvykle vedou. Problém je, že tyto údaje vám samy o sobě nic neřeknou. Když miliarda osob konzumuje určitou potravinu nebo lék, vždy se najde pár tisíc těch, kterým se po jejich požití udělá špatně, rozbolí je hlava, dostanou infarkt, nebo je přejede auto.
Většinou je to ale jenom náhoda, která nijak nedokazuje, že mezi dotyčnou potravinou a automobilovou nehodou je nějaká příčinná souvislost. Může být, ale nemusí. V případě aspartamu se nikdy žádné škodlivé účinky neprokázaly. Výjimkou jsou jen lidé s fenylketonurií, kteří by se tomuto sladidlu měli vyhýbat.
Aspartam je v současnosti schválený ve více než devadesáti zemích světa. Pokud je skutečně škodlivý, pak by to muselo znamenat, že se regulační úřady všech těchto zemí nechaly oklamat, nebo jsou „podplacené“. Stejně jako nezávislí odborníci, vědecké časopisy i zdravotnické organizace jako American Cancer Society. A to už bychom se dostali na pole konspiračních teorií o celosvětovém spiknutí.
Zdroj: VTM