euroGeeN BLOG

Lékař by neměl působit a poskytovat lékařské služby na pracovišti, které nemá oprávnění k poskytování příslušných zdravotních služeb. Měl by si vždy ověřit, zda příslušná firma, která mu nabízí spolupráci, takové oprávnění má a v jakém rozsahu.

V současné době je i mediálně na základě jednoho z mnoha případů řešena situace, kdy řada soukromých firem pod záštitou živnosti, bez toho, že by měla oprávnění k poskytování zdravotních služeb, ve skutečnosti zdravotní služby poskytuje. Někdy tvrdí, že nejde o zdravotní služby a že se jedná pouze o výkon příslušné živnosti. Již však z webových stránek příslušné firmy a z její inzerce je jasné, že nejde o živnost, ale jedná se o poskytování zdravotních služeb, které mohou poskytovat pouze firmy, jež jsou držiteli oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Jsou to kosmetické firmy nebo kosmetické salony, někdy tzv. psychosomatická a podobná centra. Je třeba vzít v úvahu, že i tzv. konzultační služby jsou podle zákona zdravotními službami. Firmy často inzerují, že služby u nich poskytují přední lékaři specialisté, kteří jsou zárukou náležité péče o jejich klienty. Již z tohoto údaje je zřejmé, že to, co nabízí, jsou zdravotní služby, často lékařská péče. Přitom příslušná firma nemá oprávnění k poskytování zdravotních služeb.

Někdy se stává, že toto oprávnění má, ale poskytuje zdravotní služby v odbornostech, pro které toto oprávnění nemá. Pokud získají ke spolupráci lékaře, často jim nabízí za jejich
služby poměrně slušnou odměnu, když ovšem jejich vlastní zisk z této nekalé a nezákonné činnosti je podstatně vyšší.

• Podle § 114 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách č. 372/2011 Sb., v platném znění, fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 11 odst. 1 poskytuje zdravotní služby bez oprávnění k poskytování zdravotních služeb.
• Podle § 115 odst. 1 písm. a) téhož zákona se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 11 odst. 1 poskytuje zdravotní služby bez oprávnění k poskytování zdravotních služeb.
• Podle § 11 odst. 1 zákona o zdravotních službách může poskytovatel poskytovat pouze zdravotní služby uvedené v oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Bez získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb je možné pouze poskytovat zdravotní služby taxativně uvedené v zákoně, mezi něž rozhodně nepatří ty, které zpravidla různé kosmetické či poradenské firmy nabízejí.

Sankce, která hrozí za uvedený přestupek, ať již fyzické, nebo právnické osobě, je pokuta do jednoho milionu korun. Kromě těchto sankcí, kdy neoprávněné poskytování zdravotních služeb tím, kdo není držitelem příslušného oprávnění, je hodnoceno jako pouhý přestupek je třeba vzít v úvahu též trestný čin neoprávněné podnikání, podle § 251 trestního zákoníku. Podle tohoto ustanovení, kdo neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní, obchodní
nebo jiné podnikání, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody na 6 měsíců až 5 let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem značnou škodu, získá-li takovým činem pro sebe nebo jiného značný prospěch a odnětím svobody na 2 až 8 let bude pachatel potrestán, způsobí-li tímto činem škodu velkého rozsahu nebo získá-li takovým činem pro sebe nebo jiného prospěch velkého rozsahu. Samozřejmě tohoto trestného činu se dopouští
především ten, kdo neoprávněně provozuje podnikání, v našem případě poskytování zdravotních služeb. Je však třeba vzít v úvahu též ustanovení § 24 trestního zákoníku,
podle kterého účastníkem na dokonaném činu nebo jeho pokusu je ten, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu – tzv. pomocník. Na trestní odpovědnost účastníka se užije ustanovení o trestní odpovědnosti pachatele.

Lékař, který by poskytoval zdravotní služby, ač by věděl, že jeho zaměstnavatel nebo firma, pro kterou pracuje, není oprávněna zdravotní služby poskytovat, by nepochybně umožnil či usnadnil neoprávněnému poskytovateli zdravotních služeb spáchání trestného činu neoprávněného podnikání a mohl by být trestně stíhán. Závažnější situace by pak nastala, pokud by odpovědnost nebyla dána pouze za pomoc k neoprávněnému podnikání, ale i za usmrcení nebo ublížení na zdraví z nedbalosti, k němuž došlo na pracovišti, které vůbec nebylo oprávněno poskytovat zdravotní služby. Tyto skutečnosti by měli lékaři vzít v úvahu a dobře si ověřit, zda, pokud pro nějakou soukromou firmu poskytují v jakékoli formě, ať již jako zaměstnanci, nebo z titulu poskytovatele zdravotní služby, zdravotní službu, je skutečně ten, pro koho pracují, oprávněn poskytovat zdravotní služby. Zda k tomu má oprávnění vydané příslušným správním orgánem (krajským úřadem, v Praze Magistrátem hl. města Prahy) a zda příslušná firma je oprávněna poskytovat zdravotní služby právě v té odbornosti, ve které od lékaře zdravotní služby poskytnout pro své klienty žádá. Není-li tomu tak, je spolupráce s takovými firmami pro lékaře velmi nebezpečná.
Vedle trestní odpovědnosti by samozřejmě připadala v úvahu i odpovědnost disciplinární za porušení disciplinárního řádu České lékařské komory.

Podobně je třeba ostražitosti ze strany lékařů, pokud jsou žádáni, aby vykonávali u poskytovatele zdravotní služby funkci odborného zástupce. Tato funkce se někdy nesprávně označuje jako „garant“. Doporučuji prostudovat si ustanovení § 14 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v platném znění, dříve než funkci odborného zástupce přijmete, a zejména dobře zvážit, zda příslušné pracoviště splňuje především personální vybavení k poskytování zdravotních služeb v příslušných odbornostech. Důležité je však i věcné a technické vybavení pracoviště a splnění hygienických podmínek.

Závěr: Je třeba varovat před poskytováním lékařských zdravotních služeb a lékařských výkonů v jakýchkoli soukromých firmách a společnostech, které nemají oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Toto jednání by mohlo být nejen přestupkem a disciplinárním proviněním, ale i trestným činem pomoci k neoprávněnému podnikání. Také v případě úmrtí nebo újmy na zdraví pacienta, kterého někdo „léčil“ na pracovišti bez oprávnění, by mohly být důsledky pro lékaře velmi nepříznivé. Je-li lékař žádán, aby vykonával funkci odborného zástupce u poskytovatele zdravotních služeb, je třeba dobře si ověřit všechny povinnosti s tím spojené, a zejména zvážit, zda příslušné pracoviště splňuje potřebné personální, věcné a technické vybavení a hygienické podmínky pro poskytování zdravotních služeb.

Zdroj: JUDr. Jan Mach, advokát, ředitel právní kanceláře ČLK, Tempus medicorum 09/2018