Jako děti, Helen Sparreová a Sarah Guyová vypadaly zcela stejně a to jak v obličeji tak postavou; schéma které pokračoval do jejich dvaceti - když obě dvojčata měla mírnou podváhu - i do jejich třicátých a ranných čtyřicátých let, kdy začali přibírat nějaká další kila. Podle nové studie, na které se podílely, jsou však tyto podobnosti pouze povrchní pohled: jen 50% naší reakce na cukry a méně než 20% naší reakce na tuky ve stravě je ovlivněno genetikou, což znamená, že i identické dvojčata reagují velmi odlišně na stejné jídlo.
„Každý je unikátní ve své reakci na jídlo, což může pomáhat vysvětlit, proč často selhávají mnohé dietní pokyny,“ říká Tim Spector z King's College London, který studii vedl. Nyní vyvíjí aplikaci, která by mohla po genetickém testu předpovědět nejzdravější výběr potravin pro každého jednotlivce.
Tým zjistil, že zatímco někteří lidé zaznamenali rychlý a dlouhodobý vzestup krevního cukru a inzulínu v reakci na dané jídlo, jako je muffin s vysokým obsahem tuku nebo s vysokým obsahem sacharidů, jiní reagovali na stejné jídlo velkým a trvalým nárůstem množství tuku v jejich krevním oběhu. První z těchto reakci je model spojený se zvýšeným rizikem přibývání na váze a diabetem typu 2, zatímco druhý bývá spojen se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění.
Překvapivě byly tyto rozdíly pozorovány také u dvojčat se zcela shodnou DNA. Například, v reakci na sladký nápoj, jedno dvojče mělo více než dvonásobně vysokou špičku hladiny glukózy krve oproti svému identickému dvojčeti - stejně jako bylo zjištěno např. když konzumovali "standardní muffin". Když však konzumovali vysoko-proteinové muffiny, jejich reakce byly mnohem podobnější.
„Ukazuje nám, že naše prostředí je velmi důležité pro naši reakci na potraviny,“ říká Isabel Garcia-Perezová z Centra pro translační výživu a výzkum potravin na Imperial College London.
Rozdíly ve střevech
Jedním z možných vysvětlení těchto značných rozdílů je rozdílnost střevní mikroflóry účastníků. Ve studii bylo zjištěno, že identická dvojčata mají jen 37% shodných druhů střevních mikrobů; u zkouaných osob bez rodinné vazby to bylo jen 35%. Rozdíly účastníků v hloubce spánku, cirkadiánních rytmech nebo objemu pohybových aktivit mohou také vysvětlit rozdíly, říká Spector, který tento týden prezentoval výsledky na konferenci American Diabetes Association v San Franciscu.
Tým využívá data ze studie, aby se pokusil vybudovat systém, který dokáže předvídat, jak budou lidé reagovat na netestované potraviny. Systém doposud dokáže předvídat odpovědi na glukózu s přesností 73%.
Tým plánuje v příštím roce vydat aplikaci, která bude sloužit ke shromažďování dalších dat od jednotlivců, a které by jim podle nich mohly poradit při výběru nejzdravějších potravin na základě jejich odpovědí na testovací jídlo nebo řadu jídel.
„Je to obrovská a bezprecedentní snaha identifikovat prediktory reakce lidí na příjem kalorií a živin a je to přístup, který nám může hodně říci,“ říká Claude Bouchard z Pennington Biomedical Research Center v Louisianě. Přesto nedávné studie naznačují, že metabolický osud jídla může být také ovlivněn tím, co jsme konzumovali den předtím - něco, co v této studii výzkumníci zatím pomíjí, říká.
Pokud jde o Sarah a Helen, informace, kterou si odnesly z účasti na této studii, je, že i když mohou navenek vypadat identicky, jejich reakce na potraviny mohou být velmi odlišné: Sarah má „nezdravou“ metabolickou reakci na čokoládu, ale Helen ji dobře snáší. Naopak má „nezdravou“ reakci na bramborové lupínky, kterou ale nesdílí její dvojče.
„Je to legrační, protože když jsme byli malé, vždy jsme říkali, že kdybyste nás obě dali dohromady, měli byste jednu osobu,“ říká Sarah, „a to je to, co tyto výsledky vlastně také ukazují.“
Zdroj: New Scientist
48f5b26b-9cd7-429c-af1e-612ef454b650|0|.0|27604f05-86ad-47ef-9e05-950bb762570c