euroGeeN BLOG

Pokud jste letos více vařili doma, možná jste si všimli, kolik potravinového odpadu vytváříme. I když si dáváme pozor, abychom neplýtvali poživatelnými potravinami, odpad jako slupky od brambor, slupky od banánů a jádřince od jablek se hromadí.

Plýtvání potravinami je celosvětově velkým problémem. Zhruba třetinu všech potravin, které vypěstujeme, vyhodíme nebo zlikvidujeme. To je spousta promarněných zdrojů. Plýtvání půdou, na které potraviny rostou, energií, která se spotřebuje na jejich pěstování, přepravu a zpracování, plýtvání vodou, plýtvání penězi a plýtvání prací. Navíc při skládkování potravinového odpadu vzniká silný skleníkový plyn metan, který přispívá ke změně klimatu.

Koalice obřích světových potravinářských společností však nedávno podpořila novou iniciativu, jejímž cílem je tento problém řešit. Jak? Předcházením vzniku odpadu, kdykoli je to možné. A to, čemu nelze zabránit, přeměnit na obnovitelnou energii.

Začátkem tohoto měsíce společnost Vanguard Renewables, která se zabývá obnovitelnými zdroji energie, oznámila, že se k ní připojí společnosti Starbucks, Unilever a Dairy Farmers of America a vytvoří alianci Farm Powered Strategic Alliance (FPSA), jejímž cílem je přeměnit nevyhnutelný potravinový odpad na obnovitelnou energii pomocí anaerobních fermentorů na farmách.

Anaerobní digesce není žádná nová technologie; k přeměně organického odpadu, jako je zvířecí hnůj nebo třeba potravinový odpad, na bioplyn se používá již tisíce let. Proces je poměrně jednoduchý. Organické látky se umístí do uzavřené nádrže (anaerobní znamená bez přístupu vzduchu), kde se organické látky rozkládají na metan a oxid uhličitý.

Tato směs, která je tvořena zhruba dvěma díly metanu a jedním dílem CO2, se nazývá bioplyn a lze ji použít jako palivo pro vytápění nebo jiné účely, podobně jako zemní plyn.

Tím však výhody anaerobní digesce nekončí. Výsledkem procesu je také kaše pevných a kapalných látek, která se nazývá digestát a kterou lze použít jako vylepšení půdy pro pěstování dalších potravin. Zemědělcům přináší možnost přeměnit odpad na zdroj energie a na biohnojiva zjevné ekonomické výhody; pomáhá jim diverzifikovat zdroje příjmů a snížit závislost na nákladných vstupech, jako jsou chemická hnojiva, která navíc poškozují půdu a životní prostředí.

Potravinový odpad v kostce

Důvody, proč plýtváme potravinami, jsou složité. Souvisejí s tím, jak fungují naše dodavatelské řetězce, a s našimi preferencemi a chováním v souvislosti s potravinami. Ve vyspělých zemích vytvářejí velkou část potravinového odpadu sami spotřebitelé. Nakupují více potravin, než potřebují, a přebytky vyhazují. Mají také tendenci vyhýbat se "ošklivému ovoci" a zelenině, které jsou jinak naprosto dobré a chutné a které v důsledku toho často končí jako odpad.  

V rozvojových zemích se mezitím značná část potravin ztratí v dodavatelském řetězci ještě předtím, než se dostanou ke spotřebitelům, a to z důvodu nedostatečné dopravní a skladovací infrastruktury, překážek nebo zpoždění v přístupu výrobců na trhy a z dalších důvodů. A po celém světě existují tzv. zbytky potravin - části produktů, které nespotřebujeme a které vedou k nevyhnutelnému plýtvání potravinami.

Ať už jsou na vině spotřebitelé, dodavatelské řetězce nebo infrastruktura, je nesporné, že plýtvání potravinami představuje problém ohromujících rozměrů. Kdyby se jednalo o stát, bylo by plýtvání potravinami třetím největším emitentem skleníkových plynů na světě po USA a Číně. Na vypěstování potravin, které nikdy nesníme, je potřeba plocha větší než Čína. Plýtvání potravinami nás stojí více než 1 bilion dolarů ročně a váží 1,3 miliardy tun. A kdybychom mohli přerozdělit všechny potraviny, kterými se plýtvá, po celém světě, mohli bychom nasytit všech 880 milionů lidí na naší planetě, kteří trpí nedostatkem potravin.

Proto se organizace na celém světě stále více zajímají o to, co se děje v našich kuchyních a místních restauracích. OSN si dala za cíl sjednotit globální aktéry, aby do roku 2030 snížili plýtvání potravinami na polovinu.

Vlády po celém světě stále častěji žádají své občany, aby kuchyňský odpad třídili a mohli ho zhodnocovat, například na bioplyn a kompost (smíšený odpad se zpracovává obtížněji). A velké i malé společnosti se pustily do křížové výpravy za odstranění potravinového odpadu ve svých dodavatelských řetězcích, jídelnách a restauracích.

Ne všechny strategie, které mají zabránit plýtvání potravinami, jsou stejné. Přeměna zbytků jídla nebo hnoje na bioplyn a biohnojivo, jak se o to pokusila společnost FPSA, je skutečně skvělým řešením. Ale v případě naprosto dobrých, poživatelných potravin je nejlepším řešením, jak zachovat jejich nejvyšší hodnotu, v první řadě zabránit jejich plýtvání.

Toho lze dosáhnout reorganizací dodavatelských řetězců a trhů tak, aby v první řadě vznikalo méně přebytků, a přerozdělováním potravin dříve, než se zkazí, aby je mohli sníst další lidé. V opačném případě je přeměna na krmivo pro zvířata druhou nejlepší možností, stejně jako průmyslové využití, které dokáže přeměnit potravinový odpad na oleje, energii a kompost.

Spalování a skládkování jsou poslední možností, která je ze všech možností nejnešetrnější, protože namísto toho, aby se z potravinového odpadu staly užitečné a cenné vedlejší produkty, se z něj stává zdroj skleníkových plynů.

Společnosti se v boji proti plýtvání potravinami vyloženě vyžívají

Kromě společností Unilever a Starbucks se do boje proti plýtvání potravinami zapojily prakticky všechny velké potravinářské společnosti. Koneckonců méně plýtvání je dobré i pro podnikání. Například společnost Nestlé identifikovala pět klíčových komodit, které v jejích dodavatelských řetězcích vytvářejí nejvíce odpadu, a spolupracuje s drobnými zemědělci i vlastními zaměstnanci, aby plýtvání pomohla předcházet. Společnost Danone si stanovila cíl snížit množství potravinového odpadu ve svých provozech na polovinu do roku 2025, tedy ještě před termínem OSN do roku 2030. Maloobchodní řetězce, jako je Walmart, odvádějí potraviny ze skládek díky rozsáhlým programům, díky nimž tento prodejce jen v USA v roce 2019 daroval potravinovým bankám 585 miliard liber potravin. Velké cateringové společnosti, jako je Compass Group, spolupracují se svými šéfkuchaři, klienty a spotřebiteli na snižování plýtvání potravinami napříč svými provozy. A na pultech našich obchodů s potravinami se stále častěji objevují celé řady potravinářských výrobků určených k minimalizaci plýtvání, jako je například Zenb.

Ale možná nejzajímavější vývoj pochází z rostoucí komunity podnikatelů, kteří se chopili problému plýtvání potravinami a pracují na inovativních řešeních, jak mu předcházet.

V roce 2015 se dva zakladatelé společnosti Olio rozhodli zabránit plýtvání potravinami tím, že prostřednictvím aplikace pro chytré telefony propojí lidi ochotné sdílet své potraviny s ostatními. Aplikace je jednoduchá. Zadáte svou adresu a ona vám na mapě ukáže, kdo ve vašem okolí má jídlo, o které se může podělit, a z čeho se skládá.

Poté se můžete s danou osobou spojit a vyzvednout si nabízenou položku nebo položky. Tessa Clarkeová, jedna ze zakladatelek aplikace, uvedla, že nápad na aplikaci dostala, když se chystala stěhovat domů a měla problém najít někoho, komu by dala jogurty, sladké brambory a zelí, které jí ještě zbyly v lednici a které nechtěla vyhodit. Od svých začátků se tato londýnská společnost rozšířila do 54 zemí a inspirovala vlnu podobných aplikací, které chtějí udělat totéž.

Winnow zatím pracuje do značné míry v zákulisí a pomáhá pracovníkům komerčních kuchyní pochopit zdroje odpadu, aby jim pomohla mu předcházet. Pomocí umělé inteligence a strojového vidění nabízí Winnow restauracím, kavárnám a podobným zařízením efektivní řešení.

Kamera nainstalovaná nad odpadkovými koši pořizuje fotografie všeho, co se do koše dostane, identifikuje to, zváží a odhadne jejich hodnotu. Startup pomáhá komerčním kuchyním získat přesný přehled o složení jejich odpadu, což je první krok v boji proti němu.

Dalším kreativním způsobem, jak zhodnotit organický odpad, je jeho využití k pěstování jedlého hmyzu. Zejména "černí vojáci" jsou řešením, ke kterému se obrací řada podniků díky jejich neuvěřitelné rychlosti růstu a přizpůsobivosti různým druhům organického krmiva. Keňská společnost Sanergy vytvořila z černých mušek výnosný byznys a zároveň řeší závažný sociální a zdravotnický problém v zemi - špatné hygienické podmínky.

Během devíti let od svého založení společnost Sanergy distribuovala více než 2 500 záchodů 100 000 obyvatelům hlavního města Keni Nairobi. Exkrementy se spolu s potravinovým odpadem z restaurací využívají k pěstování černých mušek, které se následně používají jako přísada do krmiva pro zvířata.

Používání rychle rostoucího hmyzu krmeného „temnou půdou" a potravinovým odpadem nahrazuje potřebu ryb nebo sóji jako zdroje bílkovin v krmivech pro zvířata, čímž se chrání ohrožené populace ryb a biologická rozmanitost na pevnině a zamezuje se emisím skleníkových plynů spojených se změnami ve využívání půdy.

Výše uvedené příklady jsou jen některé ze stovek a dokonce tisíců společností, které bojují proti plýtvání potravinami. Povzbuzující na jejich rostoucím počtu je skutečnost, že boj proti plýtvání potravinami dává ekonomický smysl.

Těmto společnostem se daří v počátečních fázích získávat finanční prostředky a později dosahovat zisku, protože zamezení plýtvání potravinami je pro podnikání skutečně výhodné. To nás naplňuje nadějí, že nakonec najdeme řešení, která zabrání plýtvání potravinami úplně a zároveň budou prospěšná přírodě, lidem i podnikům.

Zdroj: Interesting Engeneering