Rozšíření kulinárních obzorů, cestování za gastronomií po celé zeměkouli, pohled pod pokličku světových šéfkuchařů, inspirace pouličními stánky, cukrářské, kuchařské a pekařské soutěže… A pořád něco nového. Streamovací služby jsou pořadů o gastronomii plné. Dnes jsou jich řádově desítky, ale jeden z této záplavy spolehlivě vyčnívá: čtyřdílná série od Netflixu Jídlo dělá člověka: Experiment s dvojčaty, která měla premiéru začátkem letošního ledna. Svým způsobem jde o přelom. Dílo propojuje prestižní vědecký výživový experiment Stanfordovy univerzity se show, jejímiž hvězdami jsou „rozdováděná“ jednovaječná dvojčata, různě se pošťuchující a skákající si do řeči. Sourozenci se po dobu osmi týdnů stravují rozdílně: jedno dvojče jako „všežravec“, druhé jako přísný vegan. Nutno zdůraznit, že „všežravá“ dieta v tomto experimentu je kvalitní a zdravá: nejde o běžnou americkou stravu zahrnující „mrtvá“, průmyslově zpracovaná jídla, instantní, fastfoodové a zmražené potraviny s absencí čerstvé zeleniny, ovoce, luštěnin a vlákniny.
Bez sýru a steaku nepřežiju
Důvod, proč experiment „využívá“ sourozeneckou dvojici, v úvodu dokumentu vysvětluje britský profesor genetiky Tim Spector. Jednovaječná dvojčata se zpravidla i v pozdním věku projevují stejně: mají podobné hlasy, stejně se smějí, drží stejně kelímek s kávou nebo hrnek s čajem, mají obdobný vkus a podobně se oblékají. „Jsou jednoznačně dokonalým přírodním experimentem. V každé buňce těla mají totožné geny, takže se dá odlišit, co je vrozené a co získané,“ vysvětluje Spector. A jak dodává vedoucí výzkumu a iniciátor experimentu, profesor medicíny a vědec v oblasti výživy na Stanfordově univerzitě Christopher Gardner, „velkým problémem výživových studií a stravovacích vzorců je, že jsme každý jiný, a různí jedinci reagují na stejné jídlo jinak“.
Studie zkoumá celkem dvaadvacet párů jednovaječných dvojčat, hvězdami seriálu jsou pak čtyři z nich. Bratři Michael a Charlie, přezdívaní „sýrová dvojčata“, jsou typičtí Američané, kteří vyrostli na hotdogách, lančmítu a slanině, rádi surfují, a hlavně podnikají v sýrařství. Když na začátku experimentu losují, kdo bude osm týdnů na „všežravé“ a kdo na veganské stravě, Charlie si vylosuje veganskou a bere to jako prohru. Nedat si osm týdnů sýr? Nebo dokonce steak? K nepřežití.
Stejně tak další tři páry dvojčat: dvaadvacetiletí bratři John a Jevon, studenti zdravotní školy s láskou k posilování, jejichž jídelníček je díky tomu před experimentem zaměřen na maso a bílkoviny a jejich lednička je plná proteinových nápojů a rychlých instantních jídel. Sestry Pam a Wendy vedou cateringovou firmu a jsou původem z Jihoafrické republiky, ani ony si nedovedou představit život bez pořádného kusu masa. Stejně tak Rosalyn a Carolyn, učitelka a sportovní trenérka původem z Filipín. Obě se od doby, kdy jejich rodina emigrovala do Ameriky, stravují „po americku“ včetně časté konzumace vepřového, v jejich původní vlasti sváteční pochoutky, která přišla na stůl dvakrát třikrát do roka.
V dokumentu se střídají odborníci, kteří mluví o výživě, dietních režimech a stravovacích vzorcích z různých úhlů, do toho se dvojčatům v rámci studie sofistikovaně měří váha, břišní tuk, cholesterol, zkoumá se srdce, mozek a metabolismus, ale také biologické stáří, mikrobiom, svalová hmota a chuť k sexu. V tom se dokument tolik neliší od řady podobných pořadů.
Série ale nabízí něco navíc. Tím přídavkem je množství odboček: zkoumají historické a sociokulturní souvislosti spojené se stravovacími návyky, lidskou závislost na sýru, která má co dělat s chemickými procesy v mozku, souvislosti stravovacích návyků s velkochovy od skotu přes drůbež po lososy a jejich důsledky pro klima a životní prostředí. Mnohé obrazy se – bez moralizování a zdviženého prstu či vnucování jediné správné stravovací cesty – hluboko vrývají pod kůži. Farmář Craig Watts, který „uteče“ z byznysu s halovým chovem kuřat pro masný gigant Perdue, protože to dále prostě „lidsky neunese“, vystoupí ze systému a přejde na rostlinné metody. Detroit a jeho zmar poté, co kvůli krizi automobilového průmyslu spadl na úplné dno, avšak jeho obyvatelé se nevzdávají a zakládají komunitní zahrady a farmy, na nichž pěstují zeleninu. Nebo „potravinové pouště“ neboli problémový přístup k čerstvému ovoci a zelenině a průmyslově nezpracovaným potravinám milionů Američanů. Dokument srovnává města San Bernardino a Loma Linda v Kalifornii, jež spolu sousedí a jsou oddělena pouze pruhem dálnice. Loma Linda vykazuje průměrný věk o deset let vyšší než sousední San Bernardino, kde byla mimochodem otevřena první provozovna McDonald’s v zemi. Důvod? V Loma Lindě žijí převážně adventisté sedmého nebe, které vede víra k vegetariánství a veganství a jejich přístup k čerstvým potravinám má tím pádem jasnější důvod. Divák též není ušetřen záběrů na obří živočišné farmy, nehumánní „továrny“ na maso o desítkách tisíc krav a prasat, při jejichž budování byly vydrancovány a odlesněny tisíce hektarů volné přírody a jež produkují víc skleníkových plynů než celý globální dopravní sektor.
Tyto odbočky jsou v dokumentární sérii – spolu s výsledkem experimentu, který překvapil i samotné vědce faktem, za jak velmi krátkou dobu se strava projeví na našem zdraví (veganská ve většině zkoumaných faktorů vykazuje lepší výsledky) – tím nejzajímavějším a nejobjevnějším. Obvyklou míru lhostejnosti zde nelze „udržet“ a divák (včetně autorky tohoto textu, jednovaječného dvojčete) je jednoduše nucen přemýšlet, co to má vlastně na talíři.
Zdroj: RESPEKT