Češi vydají ze svých domácích rozpočtů více na alkohol, cigarety a narkotika než dohromady na zdraví a vzdělávání. V rámci Evropské unie v tomto nepříznivém poměru drží první místo. Každý devátý dospělý člověk má problém s rizikovým pitím, každý čtvrtý kouří. A tak cirhóza jater, rakovina, autonehody, předčasná úmrtí a další důsledky pití alkoholu a kouření stojí navíc stát každý rok desítky miliard korun.
Průměrná česká domácnost vydá každý rok ze svého rozpočtu 3,3 procenta peněz na alkohol a 4,3 procenta na cigarety, nižší procento jde ještě na narkotika. Oproti tomu na vzdělání jde z jejich kapsy ročně jen 0,5 procenta a na zdraví 2,4 procenta. Pokud se od výdajů na alkohol, cigarety a narkotika odečtou výdaje na vzdělání a zdraví, činí rozdíl 5,1 procentního bodu. Do výdajů na zdraví se počítají léčebné prostředky od prevence po samotnou léčbu. Spadají sem zdravotnické služby, a to například včetně bělení zubů. V případě vzdělávání jde o školné, náklady na e-kurzy či různé jazykové certifikáty.
Z hypotetického ročního příjmu domácnosti ve výši jednoho milionu korun tak jde na alkohol a cigarety ročně 80 tisíc korun, zatímco na zdraví a vzdělávání pouze 29 tisíc korun.
Tak velký rozdíl je v Evropské unii unikátní. Za Českem - a ještě se značným odstupem - drží krok jen Estonsko a Lucembursko.
Dostupná srovnání ukazují, že příčinou nelichotivého poměru není fakt, že jsou v Česku cigarety nebo alkohol drahé, a tudíž tvoří v rozpočtu výdajů domácností tak vysoká procenta. Ukazují to například data Eurostatu, který zohledňuje i rozdílné cenové hladiny. Česko se ve výdajích na tyto komodity umístilo na druhém místě za Lucemburskem. Podobné závěry činí i OECD.
Ve skutečnosti jsou tak cigarety i alkohol v České republice poměrně levné. Pomáhá tomu i fakt, že Česká republika na tabák uvaluje v přepočtu na cigaretu nejnižší spotřební daň hned po Lucembursku. A to i po přepočtu, který zohledňuje různé cenové hladiny.
Česko také patří mezi pět zemí, kde je alkohol zatížen nejnižší daní.
Ve spotřebě alkoholu jsou Češi zároveň třetí v rámci všech zemí na světě, v případě kouření jsou v první desítce. Počet vykouřených cigaret na osobu stačil ve světovém žebříčku na osmé místo. Tato data poměrně spolehlivě vyvracejí námitky, že za vysokými výdaji na alkohol a cigarety stojí jejich vysoká cena, respektive nízké příjmy domácností.
Důvodem, proč je v Česku nepoměr vůči výdajům na vzdělání a zdravotnictví tak ohromný, může být ale i to, že v oblasti vzdělávání nebo zdravotnictví prakticky vše platí stát. Domácnost ve Velké Británii, kde se musí platit školné, tak bude mít logicky vyšší výdaje na vzdělávání než česká domácnost.
Podle OECD je v Česku poměr mezi státními a soukromými výdaji na školství na základním a středoškolském stupni vzdělávání prakticky na průměru zemí OECD. V případě vysokoškolského vzdělávání už jde sice o umístění pod průměrem, nicméně samotný průměr je extrémně vychýlený kvůli zemím jako Velká Británie nebo Spojené státy, kde většinu výdajů, především školné, hradí lidé z vlastní kapsy. Česká pozice se tedy od většiny zemí nijak zvlášť neliší.
V případě zdravotnictví je ovšem v Česku role státu ve srovnání se zeměmi OECD poměrně vysoká, lidé tedy nemusí nad rámec pojištění vydávat na zdravotní péči příliš mnoho dalších prostředků. I kdyby ovšem byly hypoteticky výdaje domácnosti na zdraví na průměru Evropské unie, tedy téměř dvojnásobné, stále by Česko zůstalo v první trojici zemí, kde výdaje na alkohol a tabák nejvíce převyšují výdaje na vzdělání a zdraví.
Pokud se vše zmíněné shrne, zdá se, že hlavní důvod nepříznivé statistiky je především fakt, že Češi v porovnání se světem skutečně velmi konzumují alkohol a kouří. Podle The Nanny State index je stát navíc výjimečně benevolentní, a to nejen z pohledu cenové politiky.
V řadě zemí například není možné, aby v televizi neustále běžely reklamy na alkohol a lidé jim byli od mládí vystaveni. Cigarety lze pak v Česku koupit takřka všude a jsou neustále na očích.
V roce 2012 vzbudil zejména mezi lékaři nevoli tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger, když oznámil, že podle provedené studie se státu kuřáci vyplatí. Stát vybere na spotřební dani více, než kolik stojí náklady na léčbu následků kouření. Samotnou studii ovšem přitom nezveřejnil.
V ekonomii a zdravotnictví přitom není rozporuplnější téma, než jsou studie snažící se určit, zda se kouření státu vyplácí, nebo naopak. Navíc jsou tyto studie často financované tabákovými firmami. Na straně nákladů jsou obvykle vyčísleny náklady na zdravotnictví, požáry, pokles produktivity práce a další. Naopak do výnosů se počítají spotřební daně nebo fakt, že kuřák se dožije nižšího věku a stát ušetří na penzích. Výsledky jsou rozporuplné. Podle některých studií stát vydělává v řádech miliard korun, dle jiných tratí desítky miliard.
Společný problém těchto studií je, že upřednostňují příjmy státu před příjmy občanů. To je pro ekonomy těžko přijatelné, neboť většinou zastávají tezi, že jednotlivec dokáže své peníze utratit lépe než stát.
Porovnávat ekonomické dopady kouření je tedy nutné tak, že se porovnává například situace, kdy ve společnosti jsou kuřáci, a kdy v ní nejsou. Pokud v zemi nikdo nekouří, zcela odpadají náklady spojené s důsledky tohoto nezdravého životního stylu. Neznamená to ale, že zmizí peníze, které by daní lidé za cigarety jinak zaplatili. Stát sice dostane méně na daních například koupí pomeranče, ale danému občanovi zůstane v kapse více peněz.
To se může jevit jako rozpor s jinou mezi ekonomy sdílenou představou, že stát se nemá nijak snažit určit, co je pro jednotlivce dobré, nebo špatné. Jenže zde nejde jen o jednotlivce. Kuřák sice má právo zničit si vlastní zdraví, nemá ale právo ničit ho i ostatním lidem proti jejich vůli. Proto je v současné společnosti úloha státu, jak argumentuje řada nobelistů, v takovýchto případech nutná, neboť společenský zájem převyšuje zájem jednotlivce.
Podobně se argumentuje například u povinného očkování, kdy jednotlivec jeho odmítnutím neohrožuje jen život svůj či svého dítěte, ale i životy všech ostatních.
Tedy shrnuto, cílem státu má být snaha negativní důsledky kouření či přílišného pití alkoholu řešit a zároveň se snažit odrazovat od takového životního stylu zejména mladistvé. Dívat se na kouření jako na příležitost dostat do státní pokladny peníze navíc je proto na pováženou.
Konzumace alkoholu podle poslední studie vlády vytváří náklady na zdravotnictví ve výši 12 miliard korun a celkově na společnost ve výši 60 miliard korun. Náklady kouření na zdravotnictví se pohybují v podobných relacích. A to jsou náklady spojené se sanací škodlivých důsledků. Pokud se přičtou i útraty domácností, částka se zvedne už k řádu stovek miliard korun. Zůstává tak otázka pro politiky a občany, zda jsou s takovým stavem spokojení.
Zdroj: HN